117 milionů dolarů za pozornost
AI slop se dnes často popisuje jako problém, který kazí internet. Ve skutečnosti je ale spíš symptomem než příčinou. Je to logický důsledek prostředí, které jsme si sami nastavili: algoritmy optimalizované na rychlou reakci, monetizace navázaná na objem a pozornost měřená v sekundách. V takovém systému přirozeně vzniká obsah, který je levný, snadno replikovatelný a extrémně adaptabilní na trend.
Podle analýzy společnosti Kapwing dnes tzv. AI slop videa generují odhadovaných 117 milionů dolarů ročně. Kapwing identifikoval 278 čistě „slop“ kanálů na YouTube, které dohromady nasbíraly přes 63 miliard zhlédnutí a 221 milionů odběratelů, a to bez lidské kreativy v tradičním slova smyslu.
Tenhle mechanismus jsem si plně uvědomila ve chvíli, kdy jsem poslouchala epizodu podcastu Colin and Samir věnovanou predikcím pro rok 2026. Právě tam Kapwing data zazněla v kontextu toho, jak se bude dál ředit pozornost a růst objem nízkonákladového obsahu.
O pár dní později se veřejně začal rozvíjet spor v rodině Beckhamových a během jediného rána byl feed zaplaven AI interpretacemi Victorie Beckham tančící na svatbě Brooklyna. Tento moment byl široce pokrytý i mainstreamovými médii a stal se základem pro memy, remixy a AI videa šířená napříč platformami.
Tenhle typ obsahu sám o sobě není problém. Pokud je použitý kontextově a s humorem, může fungovat jako rozšíření příběhu a získat si místo v širší konverzaci. Přesně tak, jak to tvůrci roky dělají pomocí memů, reakčního obsahu nebo komentářů k aktuálnímu dění. Problém začíná ve chvíli, kdy se z této logiky stane masová produkce obsahu bez ambice nabídnout hodnotu nebo vybudovat vztah.
Současně v posledních měsících čím dál častěji zaznívá, že se lidé na platformách jako TikTok cítí méně propojení s obsahem. Samotný TikTok ve svých materiálech pro tvůrce otevřeně popisuje, že klíčovým momentem videa je tzv. hook– a že úspěšnost obsahu měří podle toho, zda divák vydrží alespoň prvních 6 sekund. Právě tato hranice slouží jako základní proxy pro zachycení pozornosti.
Tohle potvrzuje, že pozornost dnes nefunguje lineárně. Je fragmentovaná a založená na neustálém znovu-zachytávání. Mozek nehledá plynulý zážitek, ale háček. A pak další háček. A další. AI slop tenhle mechanismus perfektně využívá, a zároveň ho dál urychluje.
Je ale důležité nebýt naivní. AI slop nepovede k masovému odchodu publika z platforem. Data ani chování uživatelů to zatím nepotvrzují. Spíš se ukazuje jiný, méně viditelný posun: lidé zůstávají, ale mělčeji. Tráví méně času s jedním tvůrcem, méně se vážou, méně si pamatují. Pozornost nezmizela, jen je čím dál těžší ji proměnit ve vztah.
Právě tady se začíná lámat současný narativ o návratu k raw obsahu a long-form formátům. Nejde o nostalgii ani morální obrat publika směrem ke kvalitě. Jde o reakci na neudržitelný model práce s pozorností. Víc raw obsahu, víc dlouhých formátů, víc prostoru pro spojení místo dokonalosti. Ne proto, že by to bylo hezčí, ale proto, že to lépe odpovídá lidské potřebě spojení v prostředí, které je čím dál mechanističtější.
Tvrzení, že „vyhraje hloubka“, ale samo o sobě nestačí. Hloubka bez kontextu a bez vstupního bodu nefunguje. Long-form obsah je časově i mentálně náročný a publikum si ho vybírá selektivně. Nevyhrají ti, kteří jen zpomalí. Vyhrají ti, kteří dokážou kombinovat dva extrémy: rychlý, srozumitelný vstupní bod respektující realitu fragmentované pozornosti a hlubší formát, který dává důvod se vracet.
Finanční motivace kolem AI slopu nezmizí. Je příliš efektivní a technologicky se bude dál zlepšovat. Kritická otázka tedy nezní, zda se mu lze vyhnout, ale kde má v celém ekosystému své místo. Tvůrci, kteří ho chápou jako nástroj, mají šanci. Ti, kteří na něm postaví celý svůj vztah s publikem, pravděpodobně narazí na jeho limity dřív než algoritmy.
Nejde o návrat k autentičnosti jako estetice. Jde o návrat k vlastnictví vztahu s publikem. A to je něco, co žádný AI slop, bez ohledu na objem, rychlost a dosah, dlouhodobě nenahradí.