„Já jsem se jenom chtěl zeptat…“, „jenom rychlá otázka“, „jenom notifikace na telefonu“. V běžné řeči se slovo „jenom“ tváří jako drobnost. Pro mozek je však každé vyrušení mikro‑projekt, který stojí čas a energii. Věda ukazuje, že i krátké dotazy a nenápadné notifikace silně zatěžují naši omezenou kognitivní kapacitu.
Dnešní svět je jedna velká attention economy. V roce 2017 jsem vypla všechny notifikace a odstranila všechny aplikace z plochy mobilu. Nemám ráda telefon na stole. Nenosím ho v kapse. Často o něm nevím několik hodin. A moji nejbližší si zvykli, že dovolat se mi není jen tak. Jenže “jenom jsme vám chtěli poslat notifikaci” nahradilo „jenom jsem se chtěl zeptat”. A občas se přistihnu, že to dělám i já. Tak se vámi chci podělit o to, jak drahá naše pozornost je.
Mobil. Naše pracovní paměť a pozornost jsou omezené zdroje. Článek o tzv. brain drain ukazuje, že pouhá přítomnost mobilního telefonu spotřebuje část zdrojů pro kontrolu pozornosti. Náš mozek musí potlačovat automatickou pozornost k telefonu. A to stojí energii, kterou jste mohli použít třeba na hraní si s dětmi. Už jen mobil na stole snižuje dostupnou pracovní paměť a fluidní inteligenci.
U notifikací neurologové popisují, že aktivují systémy nechtěné pozornosti stejně jako zaslechnutí vlastního jména. Náš mozek je od přírody nastaven takové signály zpracovat okamžitě. Pravidelné bombardování notifikacemi „nakóduje“ mozek k tomu, aby je očekával. Proto zažíváme fantomes vibration a máme potřebu telefon neustále kontrolovat.
Mobil přitahuje pozornost i když jen tak leží. Studie citovaná v přehledu „Phone in the Room, Mind on the Roam“ ukazuje, že i když telefon nepoužíváme, jeho přítomnost oslabuje soustředění, zhoršuje výkon u úloh vyžadujících pozornost a zpomaluje naše reakční časy.
Tyhle otázky se na první pohled tváří jako nic. Drobnost. Občas i pohladí pocitem důležitosti a zájmu. Ale přemýšleli jste někdy o tom, co to s vámi dělá? Psychologové ukazují, že každé přepnutí na jinou věc má dvě složky. Nastavení nové mentální konfigurace a překonání doznívajících procesů předchozího úkolu. Tyhle „switch cost“ se kumulují a mohou stát až 40 % produktivního času. I krátké přerušení (2,8 sekundy) dokáže roztrhnout proud soustředění a zvýšit chybovost. Studie z University of California ukazují, že po přerušení trvá v průměru 23 minut, než se člověk vrátí do plného soustředění.
Když člověk odpovíme na rychlý dotaz, část pozornosti uvízne v předchozím úkolu. Výzkumníci mluví o attention residue. Mozkové zdroje zůstávají rozptýlené a návrat do hluboké práce trvá desítky minut. Firemní studie hlásí, že lidé jsou vyrušováni každé tři minuty a úplná obnova soustředění trvá asi 23 minut. Jednoduše řečeno, nikdy se nedostaneme k plnému výkonu. „Budeš na mě mít čas?” Tyhle zdánlivě malé otázky otevírají nové téma a nutí nás predikovat budoucnost. Musíme pozornost přesunout, zhodnotit informace, dát společensky vhodnou odpověď a někdy nést odpovědnost. To vyčerpává kognitivní kontrolu.
Nadměrné používání mobilu a neustálý příliv notifikací narušuje paměť, snižuje schopnost soustředění a zhoršuje rozhodování. Přitom například 85% posluchačů podcastu DOACEO se cítí závislých na mobilu. Neustálý multitasking na telefonu vede ke kognitivnímu přetížení, které zhoršuje retenci informací a pozornost. A mozek si zvyká na okamžité odměny. Dopaminové výkyvy při notifikacích posilují neustálé kontrolování telefonu. Průměrný Američan zkontroluje telefon 144× denně.
Co říkají vaše statistiky? Ve spojení s digitálními notifikacemi se z našeho běžného dne stává množství mikro‑rozhodnutí, která vedou k decision fatigue (únavě z rozhodování). Studie na znalostních pracovnících ukazují, že kognitivní únava se objevuje rychle a degraduje výkon dlouho předtím, než lidé ztratí motivaci. Naše paměť, úsudek a kreativita se zhoršují, i když se snažíme. Jaký je asi potenciál většiny lidí?
Ztráta hluboké práce. Kreativní myšlení vyžaduje souvislé bloky času. Pokaždé, když vyskočí notifikace nebo přijde otázka, mozek opustí stav flow. A podle vědců se to děje i tehdy, kdy na ně nereagujeme.
Nerozhodujeme se tak úplně dobře. Chronické přepínání zvyšuje chybovost a zpomaluje rozhodování. No a v kreativní práci může jeden špatně načasovaný ping zmařit celý koncept.
Vyhoříme. Digitální přetížení a kognitivní únava se projevují jako mozková mlha, pomalejší myšlení, rozhodovací paralýza a zvýšené vyčerpání. Když je neustálé vyrušování normální, jednoduše ztrácíme nadšení.
Cítíme se špatně. Odmítat „jenom“ dotazy může vyvolat pocit viny. Být vždy připraven reagovat je systémový problém. Není na jednotlivci, aby zvládal nekonečný proud dotazů a rozhodování. Ostatně, něco na tom roláku Steva a černém tričku Marka je.
Nastavte hranice. Vysvětlete okolí, že odpovídáte jenom někdy. Sdílejte, že i krátké dotazy mají cenu v podobě ztraceného soustředění.
Omezte notifikace. Vypněte všechny nepodstatné upozornění a pak i ty, co považujete za podstatné. Nepokládejte telefon vedle sebe na stůl. Studie vážně ukazují, že pouhá přítomnost mobilu nám odčerpává kognitivní zdroje.
Rozhodujte se sami. A pište delší zprávy. Místo několika jednotlivých SMS posílejte souhrnnou zprávu nebo využívejte asynchronní nástroje (společné dokumenty, sdílené poznámky, JIRU nebo Slack, kde všichni ví, že nemusí reagovat ten den,…).
Vyhraďte si delší úseky bez vyrušení. A pak si dejte čas reagovat na ostatní.
Jenom jsem vám chtěla říct, že každá krátká otázka a notifikace vyžadují pozornost. Využívají naše vzácné zdroje paměti a zanechávají následky, které brzdí návrat do tvůrčího toku. Digitální svět navíc strukturuje náš den do nekonečné série vyrušení, která snižují výkon, kreativitu a wellbeing. Mně v roce 2017 pomohlo být kolem lidí, kteří to měli stejně. Richard s oblibou říkal, že mu nikdo nemá volat ani kdyby hořelo. To se mají volat hasiči. A to on není. A Michelle to prostě sepsala. Třeba její proctitoneberu a hlavneminevolej udělá radost i vám.
