Úspěch stojí čas. A ten nemají všichni stejně
Evropská creator economy dosáhla v roce 2025 hodnoty 32,8 miliardy dolarů a do roku 2032 má přesáhnout 157 miliard. Čísla působí jako oslava nové éry digitální práce. Jenže za nimi se skrývá strukturální problém: ženy nesou creator economy z větší části na svých bedrech, ale její zisky si rozdělují nerovně.
Průzkum Kolsquare a NewtonX Voices of the Creator Economy 2025, který zmapoval 783 ověřených creatorů z Francie, Německa, Itálie, Španělska, Spojeného království a nordických zemí, ukazuje konkrétní čísla. Zatímco 53 % mužů zvládá veškerý provoz svého obsahu samostatně, u žen je to 73 %. Tři čtvrtiny tvůrkyň tedy fungují bez týmu, bez asistenta, bez podpory. Samy si píší skripty, natáčí, editují, vyjednávají s partnery, vedou účetnictví a spravují komunitu. A přesto vydělávají méně: 38 % žen v evropské creator economy inkasuje pod 500 eur měsíčně, zatímco u mužů je to 23 %.
Proč k tomu dochází? Část odpovědi leží v tom, jaké segmenty ženy obsazují. Lifestyle, beauty, péče o rodinu, vzdělávání dětí. To jsou oblasti s vysokou produkcí obsahu, ale s nižší průměrnou hodnotou pro inzerenty oproti gaming, tech nebo finančnímu obsahu, kde dominují muži. I v překrývajících se kategoriích jako lifestyle, cestování, wellness dostávají ženy za spolupráce s brandy méně. Stejná dosažitelnost publika, jiná cena.
Úspěch stojí čas. A ten není rozdělen stejně
K tomu přistupuje neviditelná práce. Creator economy se ráda prezentuje jako meritokracie: kdo dělá kvalitní obsah, ten uspěje. Realita je složitější. Kvalitní obsah vyžaduje čas. A čas žen — stejně jako v tradiční ekonomice — je systematicky komprimován péčí o domácnost, rodinu, neplacenými závazky, které muži v průměru nemají. Eurostat v roce 2024 evidoval genderovou mzdovou mezeru v EU na úrovni 11,1 % v tradiční ekonomice. Creator economy tuto mezeru nevymazala, ale přenesla do jiného prostředí, kde je méně viditelná, protože neexistuje zaměstnavatel, na kterého by bylo možné ukázat.
Je tu ještě jeden faktor, který průzkum zachytil: 65 % evropských creatorů se cítí stresovaně kvůli termínům a tlaku na produkci obsahu. Není těžké odhadnout, na koho tento tlak dopadá tíže. Na ty, kteří zároveň zvládají vše sami. Burnout není jen osobní selhání, je to systémový výstup z modelu, kde se od creatorů očekává neustálá přítomnost při strukturálně nerovném rozdělení zdrojů i podpory.
Naděje podobě evropské regulace
Evropská regulace se začíná o creator economy zajímat. Připravovaný Digital Fairness Act Evropské komise, jehož konzultace skončila v říjnu 2025, se soustředí primárně na ochranu spotřebitelů před dark patterns a na transparentnost influencer marketingu. To jsou legitimní cíle. Ale norem, které by řešily strukturální nerovnosti uvnitř samotné creator economy, třeba ve formě transparentnosti odměn za brand deals nebo podpory pro creatory pracující bez týmu, zatím nikde na obzoru není. Regulátoři vidí creator economy jako trh, kde je třeba chránit zákazníka. Chybí jim pohled na ni jako na pracovní trh, kde je třeba chránit pracovníka.
Paradox je viditelný: odvětví, které nabízí flexibilitu a autonomii jako svou největší devizu, reprodukuje pracovní nerovnosti, které tradiční zaměstnanecký trh aspoň formálně uznává a snaží se řešit. EU Pay Transparency Directive, která vstoupí v platnost ve členských státech v průběhu příštích let, se na samostatně výdělečné tvůrce nevztahuje. Značky nejsou povinny zveřejňovat, kolik platí ženám a kolik mužům za srovnatelné spolupráce.
Dokud creator economy zůstane analyticky neviditelnou kategorií pro-genderová statistika a regulatorní rámec, problém se bude prohlubovat úměrně tomu, jak bude trh růst. 157 miliard eur do roku 2032 je velké číslo. Otázka je, kdo z něj bude skutečně těžit.