Singlehood Economy

Být single už není tabu, ale nový společenský default. Rostoucí počet lidí, kteří žijí sami, proměňuje to, jak trávíme čas, kde hledáme společnost a komu věříme. A protože se vztahy posouvají do digitálního prostoru, mění se s tím média, marketing i celá creator economy. 


Tereza Tiller
18.11.2025
Web velky

The Economist letos v listopadu upozornil, že ve vyspělých zemích rychle přibývá lidí mezi 25 a 34 lety, kteří žijí sami. V USA žije samo 38,5 milionu lidí, což představuje 29 procent domácností. V Japonsku dosahují jednočlenné domácnosti 34 procent, což je historické maximum. A Evropský trend je podobný. Počet jednočlenných domácností bez dětí v EU vzrostl mezi lety 2015 a 2024 o 16,9 procenta a v roce 2024 jich bylo už přes 75 milionů. Jde o jeden z největších kulturních posunů současnosti.

Sociální sítě se proměnily

Už dávno nejsou prostorem, kde udržujeme vztahy s přáteli. Staly se infrastrukturou. Prostředím, kde objevujeme, kým jsme, komu věříme a s kým trávíme čas. I když jen v digitální podobě. Tomu nejlépe rozumí koncept parasociálních vztahů: jednostranný pocit blízkosti, který si vytváříme k tvůrcům, influencům nebo veřejným osobnostem. Metaanalýza Tukachinsky, Walter & Saucier z roku 2020, shrnující 60 let výzkumů, ukazuje, že právě parasociální vztahy jsou dnes základním mechanismem digitální kultury. Lidé nesledují tvůrce jen pro informace, ale pro orientaci, emoce a pocit, že někam patří.

Co to dělá s naším randěním, psychikou a očekáváním od vztahů?

Studie Kristin Vahur z roku 2024 s názvem Voluntary Singlehood? Investigating the Relationship between Social Media Consumption, Cynical Views, and Dating Motivation ukazuje, že samotný čas strávený na sociálních sítích nesnižuje motivaci randit. Zvyšuje ale míru cynismu vůči opačnému pohlaví. A právě cynismus je tím, co motivaci randit oslabuje. Další výzkum, metastudie Vázquez et al. z roku 2025, přináší ještě jeden zajímavý obraz. U mladších dospělých je intenzivní používání sociálních sítí častěji spojeno s vyšší osamělostí, zatímco u starších lidí může mít ochranný efekt a snižovat pocit izolace. Neexistuje tedy univerzální dopad sociálních sítí. Záleží na tom, kdo jsme a jak je používáme.

Růst singlehood zásadně mění vztah lidí k obsahu

A tady se dostáváme ke creator economy. Lidé žijící sami nehledají v obsahu jen informace. Hledají doprovod, inspiraci, rituály, společnost, orientaci. The Economist říká, že singles více investují do sebe, cestování, kariéry i obsahu. Neexistuje jednotná globální statistika, ale kvalitativní i kvantitativní studie ukazují, že singles tvoří specifický mediální segment, pro který je obsah přirozeným společníkem. Z výzkumů parasociálních vztahů vyplývá, že publikum si vytváří nejsilnější vazbu k tvůrcům, kteří jsou konzistentní, osobní, identifikovatelní a autentičtí. To vysvětluje, proč podcasty, video eseje, osobní newslettery a mikrokomunity rostou navzdory fragmentaci pozornosti. Nabízejí něco, co tradiční média nedokážou: pocit vztahu, doprovodu a spolubytí.

Singlehood neznamená osamělost

Je to nový způsob života. Lidé žijící sami nehledají méně společnosti. Jen ji hledají jinak a jinde. Prostřednictvím tvůrců, komunit, obsahu a digitálního spojení. Jedna z největších demografických změn současnosti tak přímo souvisí s růstem creator economy. Ne díky algoritmům, ale díky tomu, že lidé po celém světě přizpůsobují své společenské rituály nové éře. A právě obsah se stává jedním z nejdůležitějších způsobů, jak nebýt sám i když žijeme sami.

singlehood economy
creater economy
digitalní zvyky
digitální kultura