Důvěra se stěhuje z feedu do sluchátek
Když svět přehlcují informace, lidé si začínají vybírat, čemu dají pozornost a komu uvěří. Zatímco sociální sítě se potýkají s krizí důvěry a únavou z nekonečných feedů, podcasty se stávají novým prostorem pro uvěřitelný obsah.
Podle Edelman Trust Barometru 2025 i evropského výzkumu mediální důvěry, se napříč kontinenty prohlubuje rozdíl mezi tím, co lidé sledují, a čemu věří. Většina stále důvěřuje tradičním médiím, ale právě podcasty přebírají čím dál víc roli mostu mezi redakční profesionalitou a osobním vztahem k publiku.
Ztracená víra v sociální sítě
Krize sociálních médií není jen otázkou reputace. V Austrálii označuje podle Indexu etiky 2025 každý čtvrtý člověk sociální sítě za „velmi neetické“. Důvody jsou podobné i v Evropě; manipulace, dezinformace a tlak na duševní zdraví.
V Česku sice nejsou čísla tak extrémní, ale trend je stejný. Uživatelé ztrácejí trpělivost i důvěru. Sítě, které měly spojovat, vyvolávají dnes spíš únavu a frustraci. Feed je přehlcený a hranice mezi informací a názorem se stírá.
Podcasty jako nové útočiště
Na opačné straně mediálního spektra stojí podcasty. Rozdíl je v tom, jak důvěru v podcasty lidé vnímají. V Austrálii si ji tvůrci často budují jako nezávislí autoři a důvěra se rodí z osobnosti a hlasu. V Česku naopak posluchači víc spoléhají na institucionální jistotu. Oceňují, když za pořadem stojí redakce s jasnými standardy, jako Vinohradská 12 od Českého rozhlasu nebo Studio N od Deníku N.
Podle české studie mezi posluchači zpravodajských podcastů se důvěra opírá o čtyři vzájemně propojené prvky. Klíčovou roli hraje samotný hlas, jeho tón, rytmus a přirozenost, které dokážou společně vyvolat pocit blízkosti a autenticity. Stejně důležitá je i osobnost moderátora a to, zda působí důvěryhodně, otevřeně a lidsky.
Na důvěře se podílí také kvalita zvukového zpracování, která pořadu dodává profesionální rámec a posiluje vnímání věrohodnosti. A nakonec je tu redakční zázemí, které poskytuje jistotu, že za podcastem stojí zkušený tým a ověřené médium, nikoli jen samostatný hlas s osobním názorem.
Tyto faktory vytvářejí prostor, kde se rodí tzv. parasociální vztah. Posluchač má pocit, že moderátora zná. A právě tenhle pocit přináší intimitu a autenticitu, kterou algoritmy sociálních sítí neumí napodobit.
Kritické myšlení zůstává klíčem
Ani podcasty však nejsou imunní vůči zkreslení. Studie Brookings Institution zjistila, že až 70 % politických podcastů obsahovalo alespoň jedno neověřené tvrzení. Důvěra se proto stává zároveň i závazkem. Čím víc podcasty přebírají roli zpravodajských médií, tím větší odpovědnost mají vůči publiku.
Ukázalo se, že podcasty posloucháme hlavně během „neformálních momentů“, třeba při řízení, sportu nebo domácích činnostech. To vytváří dojem blízkosti, ale i určitou zranitelnost, protože, když jsme uvolnění, jsme také méně kritičtí.
V důsledku tedy nejde o to, kterému médiu věříme, ale jak se k informacím stavíme. Digitální gramotnost a schopnost ověřovat zdroje zůstávají klíčové, ať už posloucháme podcast o politice, nebo sledujeme video na sociální síti.
Důvěra jako nová měna pozornosti
V prostředí, kde se důvěra stala nedostatkovým zbožím, představují podcasty návrat k něčemu, co jsme v digitálním světě téměř ztratili. Návrat k lidskému hlasu, který působí opravdově.
Evropský výzkum ukazuje, že právě média, která dokážou spojit redakční profesionalitu s osobním tónem, mají největší potenciál obnovit veřejnou důvěru. Podcasty se tak stávají laboratoří nové mediální etiky a zároveň místem, kde se počítá hlavně vztah.
